Finsko

Karolína
19. 5. 2017
Minut čtení: 3

Neboť do konce erasmu zbývá ještě zbytečně hodně dní, učinila jsem rozhodnutí navštívit Terynu na jejím erasmu ve Finsku. Den poté co jsem se vrátila z Bergenu, jsem vyrazila do Helsin a z nich vlakem, s batohem narvaným lahváčema, do Kouvoly, kde Teryna študuje. Už předem jsme byly domluvené s naším učitelem ze střední, který nyní bydlí hodinku od Kouvoly ve městě Porvoo, že ho navštívíme. Ráno jsme vyrazily busem a sešly se s ním. Ukázal nám město, hráli jsme s ním a jeho dětma na schovku, vzal nás k manželčině sestře na boží špenátové muffiny a čokoládový cheesecake, pak do ptačí rezervace, kde byl takový krásný ledopád a mimo jiné i ti ptáci. Ráno nám připravil snídani v pyžamu, z čehož jsme byly hodně hotový, protože prostě učitel. Byl jako opravdovej taťka.

Další den byl super. Jeli jsme k moři, podívat se na jeho chatu a pak jsme se vydali na velikonoční oběd s celou jeho rodinou. Přišli jsme do krásnýho typicky finskýho domu jeho tchána, který nás, hned jak jsme vešli, poslal do sauny. Asi každý Fin má doma saunu a všichni jí vesele sdílejí se svými hosty. Tak jsme si s Térou vesele dřepěly v sauně, zatímco se nám v kuchyni vařil boží obídek. Přišly jsme přesně k hotovému. Stůl narvanej jídlem. Jehněčí (taky pečou beránka hehe), batátové kaše, různé saláty, chřest a víno. Sedmé nebe přišlo, když přinesli na stůl mangový cheesecake a domácí čokoládový donuty. Abych to shrnula - přežrala jsem se jako prase. Taková moje klasika. Pak nám paní babička přečetla báseň o Suomi, což bylo hodně romantické a my vyrazily zpět do Kouvoly, tentokrát stopem.

V pondělí jsme lovily kešky u kouvolského jezera. Donutila jsem Téru koupit krabici zmrzlin a dívat se na Tři bratry. Další den jsme stopovaly do Lappeenranty, kde jsme taky jen keškovaly a šly do muzea Finské historie (bylo zadarmo). Kouvola, Porvoo i Lappeenranta jsou města, který jsou podle mě celkem stejný a nic moc tam nenajdete. Skoro jako Jihlava.

Poslední den v Kouvole jsem šla s Térou do školy. Její učitelka přinesla hromadu sušenek, takže jsem se zase cpala. Kdyby tohle dělali všichni učitelé, tak by lidi snad i do tý školy chodili rádi. No bohužel.

Pak jsme šly obcházet místní sekáče. Finský sekáče to je prostě parádička, na rozdíl od Norských, kde sekáč nerovná se nízká cena. Tudíž mám dva krásný vlněný svetry za 6 eur, ale nemám místo v kufru, takže očekávám něčí návštěvu, aby mi to pomohl odvézt.

Ve čtvrtek už jsem pádila busem do Helsinek, že ji když už jsem v tom Finsku, tak to tam musím občíhnout. Bylo to docela milé město. Přestože Téra tvrdila, že je o něco horší než Oslo, opak byl pravdou. Je o 8% hezčí. Olomouc to ale není.

Na Helsinách mě nejvíc zaujaly dva kostely, které jsem navštívila a taky fakt, že jsou schopní pojmenovat nightclub Vatican. Je vidět, že mají k náboženství blízko.

S Térou jsme se shodly na dvou věcech: 1. Skandinávci neumí města

2. Nejhorší je sem jezdit v tuto roční dobu, myslím březen, duben a možná i začátek května, protože to nenadchne ani ta příroda