Stopem z Osla do Kodaně

Teryna za mnou přijela z Finska do Osla, aby potěšila mou mysl. Jelikož přijela na 12 dní a v Oslu stačí být tak den, rozhodly jsme se jet na výlet až do vzdálené Kodaně. Jelikož za studentský plat se cestuje těžko, kor když žádný takový plat neexistuje, tak jsme se uchýlily ke společenštějšímu způsobu cestování - stopování.

Udělaly jsme printscreeny z hitchwiki (stránka, která při stopování hodně pomůže, neboť tam jsou všechny možný informace) abychom věděly kde stát a vydaly jsme se na pouť. První nám zastavil pan zmrzlinář z Maroka a i přes všechny telepatické signály nám zmrzlinu nedal. Pak dvě Norky v jejich našláplé Tesle - pro ně to bylo větší dobrodrůžo než pro nás. Pak Polák, týpek z Kosova a žena jménem Ferry (asi), která byla hodně boží a prostopovala Evropu. Ferry by nám bývala nabídla i bydlení, ale my myslely, že už jedno máme, tudíž jsme odmítly. Nicméně po příjezdu do Göteborgu jsme zjistily, že nemáme. Muž co jsme u něj měly být si to rozmyslel, a tak jsme si musely zabookovat airbnb. Daly jsme litra za to, že od 6 od rána tam řvali dva malí hadi. Výborný.

Co se Göteborgu týče, tak je to hodně nudné město a když tam nepojedete, o nic nepřijdete.

Druhý den jsme to vzaly na černo šalinou na další stopovací místo. Stopovat z centra není tak jednoduchý jak by se mohlo zdát. Nikdo totiž nezastavuje. Až ve chvíli kdy jsme se rozhodly popovézt vlakem, zastavil nám pan taxikář z Íráku. Hm kdo z vás se svezl zadara 120 km taxikem, co? Nicméně to trochu nezvládl a nechal nás uprostřed dálnice na odpočívadle. Dotrajdaly jsme k nejbližšímu sjezdu, v jehož okolí byla jen vesnička, takže jsme si tam seděly a jedly Marie (nejlevnější sušenky). Pak se nám stalo něco překrásného. Zastavil nám kamioňák Valo (asi) z Makedonie. Anglicky uměl tak tři slova, ale stejně jsme se nasmáli jak blázni. Fotili jsme si selfíčka a posílali to jeho kolegovi Goranovi, který nám posílal svoje a říkal, že jsme kočky. To jsme. Valo musel zastavit v Helsinborgu, naložit nějaký krámy do kamiónu, tak jsme si s paní v kanceláři daly zadara horkou čokoládu. Pak už jsme vyjely vstříc Malmö.

Malmö je něco jak Göteborg. Jediný co je tam známý je most do Kodaně. Chodily jsme tam a zpátky a čekaly, až pro nás přijede náš couchsurfer Manuel. Manuel byl Španěl, který uměl dokonce větu česky:,,Ukaž mi kozy.'' :D Ochutnaly jsme s ním karamelovou vodku a povídali jsme až do noci. Protože je Španěl, tak samo sebou nerad vstává brzo. Snažily jsme se dělat všechno možný, aby se vzbudil. Pouštěly jsme vodu, šustily pytlíkama jak blázni a on nic. Žďuchla jsem do něj a málem ho trefil šlak. Nicméně jsme potřebovaly aby nás hodil do Malmö, abychom mohly pokračovat přes most do Kodaně.

Překlenutí mostu byla otázka 15 minut. Začala Kodaň. Město hipsterů. Tak jsme se chtěly adaptovat a zašly jsme do megahipsta bistra. Daly si hipsta proteinovej koktejl a děsně zdravej hipsta sendvič. Říkám vám, prvně si zjištěte kolik je dánská koruna českejch, protože pak byste si hodně rychle rozmysleli jíst v hipsta bistrech. Krásný 3 kila za sendvič.

Týpek co jsme u něj měly bydlet přes couchsurfing se nás zeptal, která z nás bude spát s ním v posteli. Tak jsme si šly hodně rychle zabookovat hostel. Jmenoval se Urban hostel, byl hodně pěknej, a když spíte dvě v jedný posteli tak i za príma cenu. Pak jsme jen tak chodily po Kodani a nasávaly atmošku. Zjistily jsme, že Dánové jsou hodně superhodný lidi a se vším pomůžou a dají vám hranolky zadara.

Já chtěla vidět barevný domečky a Téra chtěla do Christianie. Christiania je takové město ve městě. Město plné hipíků. Mají tam vlastní pravidla, nesmí se tam fotit a trávu koupíte na každým rohu. (Já si jí nekoupila, neboj mámo). Celý název je Free town Christiania což asi mluví za vše. Máte-li rádi pouliční umčo a hippie atmošku, tak i když nehulíte, tak tam určo jděte.

Plny vyčerpání jsme dojely metrem na letiště, odkud se nejlíp stopuje do Malmö. Měly jsme ale štěstí jak sviňa a pan Dán nás vzal až do Göteborgu. Pak jsme jely s kutilem Thomasem, který si předělal auto tak, že mu jezdí na olej z mekáče. Pak s Norským kamioňákem, který nás nechal pěkně v průmyslové zóně před Oslem. Už už se stmívalo, ale my neztrácely naději. Po chvíli zastavilo červené auto a v něm tři týpci. No co už. Jelo se. Prvně jsme zajeli vyzvednou syna řidiče a nechali jsme tam dědu. Jeho brácha nám pak koupil colu. Byli to fakt sympoši a super jsme si pokecali o jejich zemi a náboženství. Byli to muslimové z Kosova. Kluci nás pak hodili až před barák a tím náš super vejlet byl u konce.

Nyní už vím, že tohle je boží způsob dopravy, člověk pozná spoustu lidí a není to tak nebezpečný, jak si moje máma myslí.Zkus to.

blogíska už můžete sledovat i na bloglovin

#švédsko #norsko #dánsko #stopování #hitchhiking #copenhagen #hipstři #erasmus #oslo