Jmenoval se Øivind a změnil náš výlet v něco nezapomenutelnýho.
V předchozím příspěvku jsem říkala, že nám jeden Nor nabídl, že můžeme přespat u něj a my se obávali, že nás chce usmrtit či prodat. Nakonec to dopadlo tak, že mu říkáme Pappa a brzo nás přijede navštívit do Osla.
No ale, abych začala od samého počátku. Jako každý přistěhovalec i my jsme chtěli jet do Tromsa spatřit polární záři, což je možné pouze od září do půlky dubna. Chápete tedy, že takový únorový termíny jsou plný a sehnat lowcost ubytko není sranda. Letenky jsme kupovali přes norwegian.com (Promo kód - UNDER26) zpáteční za 800 nok. Tromsø se nachází na severu Norska a leží přímo ve středu polárňozářového oválu, takže je to výborný místo na pozorování a tudíž turistická oblast. (Víte, že průměrný Japonec utratí v Tromsu 8000 nok denně? Mým novým snem je být průměrný Japonec.) Doporučuji tedy, shánět si ubytování hodně dopředu. My to neudělali a už jsme začínali být celkem zoufalí, tak nás nenapadlo nic jinýho než se podívat na fejsbučka jestli Tromsø nemá svou stránku. A vono má! Takže jsme napsali, jestli někdo o něčem neví a ozval se nám Øivind, že můžem být u něj. Souhlasili jsme a bylo to to nejlepší rozhodnutí, co jsme kdy udělali.
Přiletěli jsme ve čtvrtek ráno do Tromsa a Øivind nás vyzvedl na letišti a nadvakrát (protože nás bylo 7) nás odvezl do svý chýše s výhledem na moře a hory. Já jsem byla nemocná, tak jsem šla spát. Odpoledne vzal všechny možný sáně a boby a šli jsme brázdit kopce, což by bylo určitě super, kdybych si inteligentně nevzala jen rifle. Takže jsem pak hodinu stála, obalená v plášti pro myslivce a čekala až se všichni vyjezdí :D. No stress. Přišli jsme domů a Pappa nám uvařil typický norský jídla - Karpáčo z verlyby, jazyk z nějaký ryby s kaší a pak nějakou polívku s rybama a broskvema. Škoda, že nejím ryby. K tomu nám otevřel asi 3 lahve vína. Perfektní.
Další den jsme jeli do centra. Šli jsme do Polarie - místo kde mají tuleně a krmí je tam všelijak. Do krásnýho moderního kostela a vyjeli jsme lanovkou nad Tromsø a měli krásnej výhled. Večer nás vzal jen do lesa, do malé hytte (Menší chata, kde Norové tráví čas. Svou hytte má 48% Norů), která byla pro veřejnost a uvnitř bylo i ohniště, takže nám upekl hotdogy, pili jsme pivo a čekali jsme na záři. Začalo, ale hustě sněžit, tak jsme se rozhodli vyrazit domů. Bylo to opravdicky kouzelný. Šli jsme v hustým sněhu s čelovkama na hlavě, někde uprostřed lesa na severu Norska a koulovali jsme se u toho.
Vedle tohohle Itala jsem se cítila jako muž. Hádejte kdo odhazoval sníh a rozdělával oheň. On ne.
V sobotu jsme se rozdělili, protože si tři Italové zaplatili takovou předraženou kravinu. Za 1600 noků hodíš sobům mrkev, pak jíš nějakou nechutnou polívku se Sami lidma (Nějaká zdejší kultůra. Všechno je v Tromsu dvoujazyčné - norština a Sami jazyk. Sami lidé také vlastní všechny zdejší soby) a pak se 15 minut vozíš na sobím spřežení. Nás ostatní vzal Pappa na vejlet. Prvně jsme se stavili do jednoho obchodu, který má svý speciální pivo a můžeš si ho koupit jen a pouze zde, což jsem samosebou i udělala. Pak jsme jeli na fjord. Krása stíhala nádheru. Všude hory, moře, lodičky a ty jejich barevný domečky. A pak se stalo něco nečekanýho. Viděli jsme divoký soby! Jen tak si kráčeli cestou necestou u silnice. Teď už vím, jak se musel Nohavica cejtit, když viděl divoký koně. Pappa nám pak po cestě povídal různý zajímavosti o Norech a i o svý rodině. Rozuměla jsem vesměs všechno co říkal, až na jeden slabší okamžik, kdy jsem řekla, že je skvělý, že jeho rodina umřela na lodi v Baltským moři. Hold jazyková bariéra.
Chtěli jsme mu zaplatit benzín, ale řekl, že nic nechce, protože tohle je pro něj velká zkušenost a že to bylo jeho rozhodnutí nás ubytovat a ukázat nám okolí. To zahřeje u srdíčka - ne proto, že jsme ušetřili, ale proto, že víme, že na světě jsou hodný lidi a že bychom taky měli být hodní.
Už v této chvíli jsme se chtěli od něj nechat adoptovat a to jsme ještě nevěděli co přijde. Pappa nám nabídl, že můžeme jet na jeden ostrov do hytte jeho rodičů a můžeme tam zůstat až do úterý. Tyvole no chápeš to. Samozřejmě jsme neodmítli. Jelo se tam hodinu autem, ale protože nás bylo sedm, tak on, tento zlatý člověk, si půjčil auto od svý exženy a jeho kámoš nás tam odvezl. Přejeli jsme trajektem přes fjord a byli jsme tam. Kouzelná chatička u moře s výhledem na zasněžený hory. Vevnitř měli krb, tak mě Pappa naučil rozdělat oheň, což byl můj sen to umět. To nemohlo být lepší. Ale ono to bylo lepší! Ten večer jsme totiž viděli záři! Chodila jsem to kontrolovat každých 5 minut, myslela jsem si teda, že se budem střídat, ale donutit Italy k aktivitě není sranda. Každopádně se mi to vyplatilo, protože jsem jí viděla první. Jupííí vítěz. Letěla jsem dovnitř a řvala, že je to tady a všichni jsme běželi ven a čuměli na to. Impresivní zážitek. Další den jsme venku hráli hry ve sněhu, stavěli sněhuláky a dělali všechny ty aktivity, co lidi dělají, když nemusí dělat nic a když je jim jedno kolik je hodin. Těšili jsme se na večer na další záři a zároveň jsme byli smutný, že Pappa odjíždí a už ho nikdy neuvidíme. Øivind odjel a my šli v noci ven přivolat záři. Tančili jsme jí, zpívali jsme jí, ale štěstí jsme neměli. Takhle zhruba vypadá to čekání.
Aurora se hýbe rychlostí 500 km/s
Pondělí už začlo být trochu vyhrocený. To, že jsou Italové pomalí a nepraktický pro život to už víme. Ale ta jedna byla pomalejší než šnek, který stojí. Tak jsem možná trošku zvýšila hlas, neboť jsme chtěli jít nakoupit po snídani (tzn. v 1 odpoledne) a tma je ve 4 odpoledne a obchod byl 4 km daleko a vzhledem k tomu, že chodí asi 3m/min byl čas vyjít a ona si sedla na gauč a že se musí ještě vykoupat (Zbytečně moc čísel v jedný větě.) No neseřvali byste jí taky? Tak bylo dusno.
Večer ale byl opět krásnej, protože Aurora se vrátila! Bylo mračnavo venku, tak jsme z ní zas tolik neviděli, ale i tak byla krásná.
V úterý jsme se šly ráno s Litevkyní projít, pak jsme všechno zbalili a vyrazili na autobus zpátky do Tromsa. Jeli jsme úžasnou přírodou a viděli jsme znova soby z okýnka. V Tromsu jsme se zas viděli s Øivindem, šli do Sami muzea a krásný knihovny kam chodí mladíci dealovat s drogama. Pak už jsme jeli na letiště. Já už jsem měla lidí plný zuby, tak jsme si změnila sedadlo v letadle. A víte co? Já tu záři viděla z letadla! Úžasnej konec úžasnýho výletu.
Pár rad na závěr: Vykašlete se na trapný Oslo a leťte sem.
Vemte si teplý oblečení, nepromokavý boty a kalhoty. Já, i když mi bylo náramně, neboť mám všechno vlněný, tak jsem měla každý den všechno mokrý.
Pokud cestujete s Italama víc jak dva dny, vemte si sluchátka a poslouchejte hudbu ve svém rodném jazyce. Tímto chci poděkovat Haně Zagorové, Jarku Nohavicovi a Vašku Neckářovi za záchranu života.
