První týden školy

První týden školy jest za mnou. Mám z něj dost rozporuplné pocity. Zároveň se mi staly super věci a zároveň jsem zjistila, že jsem tu asi trochu špatně. Takže jsem samozřejmě smutná a těším se domů.

No abych začala od počátku.

Pondělí je den odpočinku (stejně jako pátek, sobota a neděle). Respektive BYL dnem odpočinku. Takže to se nedělá nic, krom nákupu jídla.

Úterý bych považovala za velice úspěšný. Když pominu teda tu nudnou angličtinu v osm ráno. Nicméně právě po ní jsme šly s mejma Italkama na tzv. Association day. To znamená, že jsme si mohli vybrat zájmy, kroužky, záliby prostě to co nás ba. Bylo tu všechno! Sporty, novinaření, dobrovolničení v báru, tance, politika a další věci kterým nerozumím. Já si vybrala nějaký to trsání, německé language tandemy (To je pro lidi, kteří chcou či umí či budou umět nějaký jazyk. Takže spolu prostě šprechtíte....no minimálně je tam pizza zadax, chápeš). No už jsem se měla k odchodu, ale v tom jsem uslyšela andělské chóry a spatřila stánek osvětlený nebeským světlem, které říkalo, ať jdu blíž. Poslechla jsem ho. Ano, hádáte správně. Stánek, který střežili dva fousáči, napovídal, že půjde o pivní kroužek. Olalá něco pro mě. Zapsala jsem se tedy a už se nemůžu dočkat. Prý si vaří vlastní pívo, které jak tajně doufám, bude lepší než obvyklé norské patoky.

Aaaaa další skvělá věc. To mě prostě jen potěšilo a mám z toho radost ještě teď. Johohoo instagramy žijou. Středa. Zaspala jsem. Pak jsem se ztratila. Pak jsem to teda našla, ale zjistila jsem, že stejně ničemu nerozumím. Tři krásné hodiny strávené přemýšlením nad životem a budoucností. Předmět se jmenuje Umění 1950-2000, ráda bych i řekla, co jsme probírali, nicméně to by to někdo musel říct prvně mě. Učitelka nám každopádně dala toho spoustu ke čtení na každý týden. Ano akademický text v angličtině. Ideální pro lidi, kteří nerozumí akademickým textům ani v češtině. Takže po pár slzách se to tu několik hodin snažíme s bojfíkem přeložit.

Čtvrtek byl o trochu lepší. Hodinu mám až odpoledne. Jmenuje se to Kapitoly v moderním a postmoderním umění a architektuře. Aron, tak se jmenuje ten učitel, je boží. Rozumím mu už o něco lépe takže ''v poho''. Seděli jsme všichni spolu u jednoho stolu jako opravdický kámoši. Zkouška bude formou eseje, prý si můžeme vybrat, co chceme, protože jsme už dospělí a on nám nebude říkat o čem máme psát, ale máme si vybrat co je nám blízké. Byl hrozně moudrej. Fakt vopravdicky jinej než ostatní učitelé a člověk se nemusí u něj bát říct něco špatně. Říkal: ,,You can't be smart in your own head.'' což si myslím většina z nás dělá a ,,I honestly believe in your intelligence,'' což je od něj trochu naivní. (Pro babi a tátu. Nemůžete být chytří jen ve své hlavě a Já upřímně věřím ve vaší inteligenci).

Pátek. Narozeninyyy. Ano, den kdy by člověk měl mít radost. Já byla naštvaná na prodejce SIM karet (Nikdy, nikdy, nikdy si nekupujte My call simku). Strávila jsem hodinu obcházením jejich údajných výdejních míst, kde si jí můžete aktivovat. Po čtvrté návštěvě jsem to stále neměla, protože jim to prej musím odfaxovat, odešla jsem tedy nasraná domů a napsala mail, jestli tohle myslí vážně. Těším se na odpověď. Navečer jsem navařila a přišly dívky. Daly mi dokonce i dárečky - masožravku jménem Cuketa (jediný český slovo co umí) a křídovou tabuli z Tigera, kterou jsem nedávno obdivovala. Já ukuchtila guacamole, rajčatovou omajdu s fazolema, tzatziky a nakrájela jsem zeleninu a nějaký lupení a dávaly jsme si to do tortilly a bylo to žúžolabůžo. Pak jsem házela pár typicky českých černých vtípků a získala si jejich srdce.

O víkendu jsem nevyšla z chýše. Poprvé tu ale pořádně sněžilo. No přidám alespoň fotky z minulého víkendu když jsme byli si vyšlápnout do přírody kolem jezer.

Na tyhle chatičky jsem se těšila.

Abych nezapomněla. S Italkama a litvankou jsme si koupily letenky do Tromsø abychom viděly polární zář. Domluvit se na něčem se čtyřma Itoškama je fakt boj. Ale jak říkal Aron: ,,Be open, Be brave, Be curious, Be joyful.'' Tak jsem. Nic jinýho mi ani nezbývá.

#oslo #erasmus #škola