Erasmus v Oslu

Guten Abend,

je skoro půlnoc a já se rozhodla, že vám osvětlím proč jsem založila tento blog. Za prvé je to proto abych každému dokola nemusela opakovat jak se mám, co dělám, jestli už někomu rozumím (stále ne) a jestli mám kamarády. Dalším důvodem je to, že předtím než jsem odjela, tak jsem hledala nějaké české stránky o erasmu v Oslu a našla jsem jen jedny několik let staré, tudíž je moje občanská povinnost ulehčit budoucím študentům v Oslu život. Ještě bych chtěla dodat, že pokud vám nějako záleží na gramatice, tak rovnou můžete kliknout na křížek jinak budete akorát naštvaní to mi věřte. Nejsem žádnej lingvista =). Což je vlastně důvod toho, proč se teď nacházím v Oslu.

Příběh začíná ve školce kde jsme se učili anglicky a kde jsem až zbytečně dlouho byla přesvědčená, že two se čte ,čů'. Jo takle blbota na jazyky mi zůstala a i po 18 letech učení angličtiny neumím stále nic moc. Pak uběhlo pár zbytečných let a dostala jsem se světedivse na vejšku. No když už tam člověk je, tak by měl vyčerpat co nejvíc svých možností. Vždyť koneckonců kdo vám dá jen tak 70 litrů na cestování hm? Takže jsem se rozhodla, že vyrazím do světa. Poslední možnost naučit se tu pitomou angličtinu (ha pak se vrhnu na němčinu). Mou vysněnou destinací bylo Rakousko kde kupodivu musí člověk umět německy. Aha tak nic. Takže po dlouhých dnech zkoumání celé fakulty vyhrálo Oslo - mělo jediné předměty které mě zajímají a navíc bylo v AJ. Nějak jsem to pošolichala a najednou jsem byla ofiko vybraná. Hustý hustý hustý.

Odjezd byl stále daleko a tak jsem si šmelila svoje. Našla si bojfíka a další suprčupr věci. Na podzim nastali kdejaká úskalí, ale bez nich by to nebyl erasmus, že?

A najednou BUM tyvole leden. No to ti povim to bylo hustý ten odjezd, to nechceš. Samozřejmě jsem brečela že jo, ale k tomu asi taky patří. Naštěstí jsem nebyla zezačátku sama, neboť jsem si tu ubytovala bezdomovce (čti mladíka z Olomouce který přijel o vikendu kdy má kancl zavřeno). Toť úvod. Nyní stať a fotodokumentace.

knihovna

nějaká aula

První týden byl orientační. To vám řeknou co a jak a přidělí vás k nějaké buddy krú. Ti vám říkají všelijaké věci, zajímavosti, rady a srandy, jež neodpovídají vašemu černému humoru. Nakonec stejně zjistíte, že jim nerozumíte a radši se v mysli zaobíráte filozofií. Když máte štěstí najdete si kamarády. Já si našla italky Evžénii a Karlu. Pokud ovšem preferujete chodit kamkoliv včas s italama se nebavte. Každý se mě ptá na počasí. Nevím proč, když google zná přesnější odpověď. Abych to ale shrnula - je tu fajn. Není moc zima a každý si tu chodí jen tak nalehko v krásných kabátcích a já jak trouba v teplý pestrobarevný bundě. Asi jsem jako jižanka čekala od krutého severu něco jiného. No ale až pojedem na polární kruh tak budu ještě ráda a každý mi bude závidět. Ha a máte to vy modelky!

park s divnýma sochama

člověk úplně cítí tu upřímnou podporu blicího pytlíku a prostě ví, že bude zase dobře

Fotky jsou z mobilu, neboť si pokaždé zapomenu vzít fotoaparát. Takže sorry.

Abych pravdu řekla, neshledávám to tu nikterak zajímavým. Řekla bych něco mezi Brnem a Holandskem. Taky jsem asi čekala víc té ekologie a méně plýtvání plastem. Kdepak, taky nacpou každej pomeranč zvlášť do pytlíku, což mi ničí život (prosím jestli to děláte, tak přestaňte).

Pokud mi někdo chce dát nějaký tip tak napište. Pokud mi chcete poslat pohled, tak taky napište, dám vám adresu. Odemě prosím žádný nečekejte. Jsou drahý. Dobrou

#oslo #norsko #erasmus